Kniha, která je první pomocí kostelu sv. Bartoloměje v Lanžově

Pomozme spolu...psát další kapitolu
První vlaštovkou finanční pomoci je kniha místní rodačky Martiny Majorošová (roz. Seifertové), která se rozhodla kostela pomoci prostřednictvím svého uměleckého projektu. 

Připravila vydání knihy „Tajemná“, v níž se snoubí poezie a fotografie. Celý výtěžek z jejího prodeje poputuje na první důležitý krok obnovy — pasportizaci kostela. Projekt je otevřený všem, kteří chtějí přispět, sdílet nebo jen symbolicky podpořit snahu zachovat kousek regionální historie.

„Vím, že jedna kniha kostel rozhodně nezachrání. Je to ale začátek. Malý krok, který ukazuje, že na našem dědictví záleží. Čas od času se objeví názor, že taková snaha nemá smysl. Ale svět kolem nás nemění naše názory, ale naše činy. A ty může udělat každý z nás,“ říká autorka.
Její slova jsou pozvánkou pro všechny, kdo cítí, že i malý čin může mít smysl. Zachování historických míst totiž nezačíná velkými projekty, ale drobnými kroky lidí, kterým na jejich okolí záleží.
Na záchraně kostela se může podílet kdokoli. Každý čtenář a každá darovaná částka jsou důležité. Záchrana kostela sv. Bartoloměje je během na dlouhou trať a každý krok, i ten nejmenší, má svůj význam.
Podpořit vydání knihy „Tajemná“ a zároveň přispět na obnovu kostela můžete prostřednictvím platformy Hithit zde. 


Tajemná: spojení poezie, fotografie a záchrany historie
Krátké video o projektu: 

Šlechtické rody, které psaly historii kostela
Kořeny kostela sahají do druhé poloviny 12. století. Vznikl při důležité obchodní stezce spojující přemyslovská hradiště – miletínské a jaroměřské. První písemná zmínka pochází z roku 1271, ovšem samotné základy jsou ještě starší. Při stavebních pracích v roce 1908 byl odhalen vzácný románský portál, jehož podoba dokládá, že kostel vznikl už před rokem 1230, za vlády Přemysla I. Otakara.
První vlastník kostela není znám. Dle písemností byl v průběhu 13.–14. století pod patronátem pánů z Poličan. Ve 14.–15. století se patronát dělil mezi poličanské a vladyky z Hustířan. V 16. století se vystřídali Rodovští a Bukovští z Hustířan, dále Smiřičtí a Valdštejnové. Na počátku 17. století patronát přešel přes Albrechta z Valdštejna k Jiřímu Sádovskému a k rodu Pieroni di Gagliano. Od roku 1657 až do počátku 19. století jej drželi Kotulínští z Kotulína a Křížovic. V 19. století následovali Cecinkarové z Birnic a poté Šternberkové. Ve 20. století byl posledním šlechtickým držitelem rod Orsich de Slavetich až do poválečných konfiskací, kdy byl kostel šlechtě zabaven a přešel do správy římskokatolické církve.